Z

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

doslechli jsme se, že by nás údajně měli opouštět někteří naši členové z řad výpravčích a přecházet do ADP.

Nevíme, co si od toho slibují. Žádná odborová organizace nedokáže sama, bez podpory ostatních, téměř nic. Ukazuje se to i při kolektivním vyjednávání, kde mají všechny odborové organizace stejnou pozici a zaměstnavatele zajímá pouze shodný názor všech, a nejen tam. Odlišné názory a případné neshody na straně odborových centrál jsou živnou půdou pro snadné ovládání všech zaměstnanců jejich odpůrci.

Působení profesních odborových organizací přestává znát pojem solidarita. Platí pro ně pouze já, a ostatní běžte někam. A to nelze akceptovat. Tam, kde chybí jednota, chybí i výsledky. To si bohužel hájitelé zájmů jedné profese neuvědomují. Tak např. při rušení pracovních míst výpravčích v důsledku automatizace a dálkového ovládání stále většího počtu tratí (a nejen tam a v tomto případě) musí profesi výpravčích pomoci ostatní odborové centrály, jinak s nimi každý zaměstnavatel „zamává“ podle svého. A obáváme se, že profesionální odborové svazy nejsou při obhajování práv zaměstnanců příliš způsobilé tyto problémy vůbec řešit bez pomoci ostatních odborových svazů. A je otázkou, zda se taková pomoc od ostatních dostaví a zda bude účinná, neboť jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Nakonec se budou radovat zaměstnavatelé, protože rozdrobená odborová síla žádnou silou není. Takže sami si paradoxně pomáháte ke zhoršování svých ekonomických podmínek tím, že chcete hájit zájmy pouze své profese.

Důsledkem štěpení odborových svazů podle profesí je nakonec nezkušenost, neznalost souvislostí, nemožnost zasahovat do tvorby pracovních podmínek a vidění problémů firem železniční dopravy pouze prismatem jedné profese. To zaměstnancům nemůže přinést nic dobrého, protože je na místě obava a už i zkušenosti, že z pohledu jedné profese není mnohdy pro stromy k vidění les. Bohužel stav lesa je rozhodující pro řešení existence jednotlivých stromů.

Spousta odborové práce při řešení běžných problémů se odehrává v našich základních organizacích. Zde se podařil velký kus práce a zřejmě není nikdo, koho by se zejména závodní výbor ZO SOSaD účinně nezastal. Mnohdy se to týká i nečlenů. Pokud víme, tak zatím jsme byli při řešení konkrétních problémů našich členů úspěšnější než ostatní, protože podle našeho názoru máme o členy opravdový zájem a vždycky jsme našim členům i ZO pomáhali.

Nechceme, aby tento příspěvek vyzněl jako jakýsi útok na ADP, pouze tím konstatujeme známé skutečnosti.

Podíváte-li se sami do historie našeho odborového svazu, věříme, že budete moci konstatovat, že jsme se od vzniku SOSaD o své členy vždy poctivě starali, staráme a budeme starat.

Proto bychom chtěli na Vás apelovat: nepodléhejte slibům, které Vám jejich tvůrci nemohou splnit a věřte nám i nadále.

Lubomír Michalec ml., 1. místopředseda SOSaD

JUDr. Jiří Rokos, právník SOSaD

Vážené kolegyně, vážení kolegové,
doslechli jsme se, že by nás údajně měli opouštět někteří naši členové z řad výpravčích a přecházet do ADP.
Nevíme, co si od toho slibují. Žádná odborová organizace nedokáže sama, bez podpory ostatních, téměř nic. Ukazuje se to i při kolektivním vyjednávání, kde mají všechny odborové organizace stejnou pozici a zaměstnavatele zajímá pouze shodný názor všech, a nejen tam. Odlišné názory a případné neshody na straně odborových centrál jsou živnou půdou pro snadné ovládání všech zaměstnanců jejich odpůrci.
Působení profesních odborových organizací přestává znát pojem solidarita. Platí pro ně pouze já, a ostatní běžte někam. A to nelze akceptovat. Tam, kde chybí jednota, chybí i výsledky. To si bohužel hájitelé zájmů jedné profese neuvědomují. Tak např. při rušení pracovních míst výpravčích v důsledku automatizace a dálkového ovládání stále většího počtu tratí (a nejen tam a v tomto případě) musí profesi výpravčích pomoci ostatní odborové centrály, jinak s nimi každý zaměstnavatel „zamává“ podle svého. A obáváme se, že profesionální odborové svazy nejsou při obhajování práv zaměstnanců příliš způsobilé tyto problémy vůbec řešit bez pomoci ostatních odborových svazů. A je otázkou, zda se taková pomoc od ostatních dostaví a zda bude účinná, neboť jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Nakonec se budou radovat zaměstnavatelé, protože rozdrobená odborová síla žádnou silou není. Takže sami si paradoxně pomáháte ke zhoršování svých ekonomických podmínek tím, že chcete hájit zájmy pouze své profese.
Důsledkem štěpení odborových svazů podle profesí je nakonec nezkušenost, neznalost souvislostí, nemožnost zasahovat do tvorby pracovních podmínek a vidění problémů firem železniční dopravy pouze prismatem jedné profese. To zaměstnancům nemůže přinést nic dobrého, protože je na místě obava a už i zkušenosti, že z pohledu jedné profese není mnohdy pro stromy k vidění les. Bohužel stav lesa je rozhodující pro řešení existence jednotlivých stromů.
Spousta odborové práce při řešení běžných problémů se odehrává v našich základních organizacích. Zde se podařil velký kus práce a zřejmě není nikdo, koho by se zejména závodní výbor ZO SOSaD účinně nezastal. Mnohdy se to týká i nečlenů. Pokud víme, tak zatím jsme byli při řešení konkrétních problémů našich členů úspěšnější než ostatní, protože podle našeho názoru máme o členy opravdový zájem a vždycky jsme našim členům i ZO pomáhali.
Nechceme, aby tento příspěvek vyzněl jako jakýsi útok na ADP, pouze tím konstatujeme známé skutečnosti.
Podíváte-li se sami do historie našeho odborového svazu, věříme, že budete moci konstatovat, že jsme se od vzniku SOSaD o své členy vždy poctivě starali, staráme a budeme starat.
Proto bychom chtěli na Vás apelovat: nepodléhejte slibům, které Vám jejich tvůrci nemohou splnit a věřte nám i nadále.

Lubomír Michalec ml., 1. místopředseda SOSaD
JUDr. Jiří Rokos, právník SOSaD